Na jarní plavbu 2017 jsme se vydali na konci dubna, v šesti, prvně na dva týdny. Na naší milované Sun Odyssey 379 CAPOEIRA, se kterou už máme dlouholetý vztah.
Všichni s jistými námořnickými zkušenostmi: kapitán PaulMan se svou polovičkou Maru, já – Finwe, se svou polovičkou Marťou, a dva Honzové.
Dokud slunko nevykoukne za kopce Visu, máme na palubě ohromnou rosu. Kuba, než aby si sundal dinghy, shání hodinu nepromokavé obaly pro oblečení, peníze a nákup. Vedle se se sprostými výkřiky probouzí i druhá česká posádka. Kuba se vrací asi po třičtvrtěhodině s cibulí a nezbytnou součástí improvizovaného palubního trojboje. Snídáme ještě na bóji.
Během snídaně a trojboje na terase Maranu opět odplouvá většina vedlestojících lodí. Přeci jen, je sobota a běžně dnes končí turnus, vracejí se tedy pravděpodobně do Dubrovníku. Postupně vyplouváme taky; realita odpovídá předpovědi a venku ze zátoky nefouká. Těsně za ústím zátoky potkáváme na hladině hromady odpadků, které tu včera určitě ještě nebyly. Vysypal je někdo do moře? Spláchl je noční déšť z pobřeží?
Ležím a přidržuju se badenplata. LAMBADA poskakuje na vlnách při čerstvém zadobočním větru, letíme k východnímu cípu Pelješacu. Nahoře na palubě panuje dobrá nálada, ale podpalubí je pro mě pohodlnější.
Vyjíždíme o půlnoci dvěma auty z různých částí Prahy. Mistrně míjíme čtvrthodinové uzavírky D1 u Velkého Meziříčí, projíždíme deštivým Rakouskem, kde kupujeme slovinské dálniční známky, které v UAMK Na Strži neměli (pane, ty už dva týdny nejsou, budou zase až v prosinci). Ve Slovinsku začíná svítat. Dálnice jsou volné, kus za Záhřebem zastavujeme na ranní bjelou kavu. Po poledni pácháme nákup v největším splitském Sparu a ve dvě hodiny už čekáme u vjezdu do splitské ACI mariny, aby nám místí správce parkoviště prozradil, kde můžeme nechat vozy. Pokračovat ve čtení
Podzimní dobrodružství na nepředvídatelném Jadranu.
Rozbřesk má opět podobu parného léta. Posádka ŠEŠULY zvládla, dlužno říci, společenskou akci bez ztráty kytičky, ale na SHE a Michalově Elance si někteří dost lížou rány. Kluci ještě podnikají rychlý výsadek na břeh na doplnění nutných zásob a pak už hurá startujeme, abychom si vyrobili nějaký protivítr a nelekli.
Někdo vstal napoprvé, někdo až s pomocí, ale nakonec jsme víceméně podle plánu vyrazili v časných hodinách 2. června z Prahy a bez větších příhod dorazili na Krk. Na ostrov vede bytelný most a není tedy třeba trajekt – co mě překvapilo, je placený zvlášť, nad rámec dálničního mýta. Zvládli jsme i nákup a do maríny dorazili plně vybaveni. Pamatoval jsem si to tady před čtyřmi lety jako celkem ospalé místo, ale teď se to tu hemžilo lidmi a byl problém najít místo k parkování. Kluci z ostatních lodí už byli na místě.
Budík po páté ráno je taková jemná připomínka, že dovolená končí. Je čas se balit a připravovat na odjezd. A ano, už v pět ráno je dost teplo.